Kniho, příteli nejvěrnější,
zas s úctou Tebe otvírám,
Ty nejlépe znáš život zdejší,
já pravdu v Tobě vyhledám!

Ač sebe v Tobě nenalézám,
já v sobě nacházím Tvůj klid,
dík Tobě hory v nitru slézám
a údolí znám vyplnit!

Ty jsi mi věčnou inspirací,
pomůckou k sebepoznání,
když člověk sám v sobě se ztrácí
a rada není k dostání!

Po Tobě sahám, když zle je mi,
a smutek proudí z očních bran,
jediný přítel v celé zemi,
když duch se cítí rozerván...

Navěky věků chránit chci Tě
jak život v lůně matčině,
k obraně Tvé vždy hotov hbitě,
ochráním moudré listy Tvé!